O mně - Martin Koubek

O MĚ

Jsem Martin Koubek – portrétní a rodinný fotograf z Jablonce nad Nisou. Fotograf, který nefotí lidi – ale to, kým opravdu jsou.

Věřím, že dobrý portrét vzniká ve chvíli, kdy zapomenete, že se fotíte. Kdy přestanete hrát roli a zůstane jen přítomnost. Moje práce je právě o tomhle – o uvolnění, otevřenosti a atmosféře, ve které vznikají snímky, jež mají duši.

Co nabízím:

Portréty, rodinné focení, umělecké akty
Svatební fotografie
Komerční fotografie:
- produktové focení
- vizuální obsah pro sociální sítě
- fotografie jídla pro restaurace
- interiéry a architektura
- snímky pro webové stránky
Více o komerčním focení najdete zde.

Fotografuji především v Jablonci nad Nisou, Liberci a okolí, ale cestuji i dál, pokud je příběh, který stojí za zachycení. Pracuji s důrazem na přirozenost, detail a světlo, které oživuje.

Začal jsem jako biolog, hledal jsem pravdu v rostlinách, člověku i sobě. A nakonec jsem ji našel v hledáčku. Ne v technických detailech, ale v tichém momentu, kdy všechno zapadne. Během let jsem si vybudoval cit pro světlo, empatii k lidem a schopnost vytvořit prostor, kde se můžete uvolnit a být sami sebou.

Nepózuji lidi jako sochař figurky z katalogu. Místo toho vytvářím prostředí, ve kterém můžete být autentičtí – a přirozenost udělá zbytek. Ať už jde o rodinné focení, portrét, akt nebo svatbu, důležitý je nejen výsledek, ale i cesta k němu.

„Klienti mi často říkají, že samotný proces focení pro ně byl stejně silný jako výsledné fotky.“

Fotím od roku 2011, s radostí i zodpovědností. Mám rád tiché protisvětlo, klidné kompozice a fotky, které se nevnucují – ale zůstanou.

Pokud tě tohle ladění oslovuje, napiš. Možná právě společně vytvoříme něco, co bude mít smysl – a přirozený přesah.

S úctou,
Martin

MŮJ OSOBNÍ PŘÍBĚH

Začínal jsem jako biolog. Rostliny, léčivé látky a vztah člověka k přírodě mě přivedly ke studiu etnobotaniky. Cestoval jsem do Jižní Ameriky, učil se od tamních léčitelů a poznával svět, kde má příroda ještě duši. A právě tam, v peruánské Amazonii, jsem díky ayahuasce pochopil něco zásadního – že vnitřní stav, ve kterém fotím, se přenáší na lidi přede mnou.

Když sám cítím radost a klid, lidé se zklidní a rozzáří také. A to se otiskne i do fotografie – jako pocit, který nelze předstírat.

Fotografii jsem nejdřív bral jako záznam, ale postupně se stala jazykem. Způsobem, jak mluvit beze slov. Jak zachytit to, co se jen těžko popisuje – vztah, přítomnost, dotek, ticho. S každým snímkem jsem se učil vnímat svět jemněji. A s každým focením jsem zjišťoval, že nejde o objektiv, ale o pohled. O schopnost být skutečně s druhým člověkem.

JAK PRACUJI S LIDMI

Fotil jsem, meditoval a můj způsob života se vmíchal i do procesu focení. Dodnes tvrdím, že fotit vlastně neumím – a znám plno lidí, kteří toto řemeslo mají technicky zvládnutější než já.

Ale já se umím „dostat do lidí“. Nepředstavujte si nic manipulativního. Je to o rozpuštění bariér a ponoření se do nenuceného proudu života.

Nerad lidi šteluju a asi to moc neumím. Nejsem ten sochař dokonalých póz jak z reklamy. Ale když dostanu prostor, povedu vás tak, abyste to zvládli vy sami – a vtiskli tím do fotky autentičnost.

Věřte celému procesu stejně jako mu věřím i já. Rozjede se to, nebojte. Už ten moment umím vycítit… takové tiché lupnutí.

A to je ta část focení, pro kterou mám tuhle práci rád. Netvořím umělecká díla na výstavy fotek, ale pomáhám vám užít si moment – a mít na tu chvíli vzpomínku, co vás tam vrátí.