Přiznání a otázka doplňujícího Proč
Přišla mi knížka, kterou jsem si pořídil, abych si rozšířil jógicko-mystické techniky sebepoznání a z něho plynoucího poznání podstaty reality. Skoro v prvním odstavci je úkol. Upřímně se zeptat sama sebe, proč techniky a učení chci vlastně znát. Odpovídám si už asi zautomatizovanou odpovědí, že hledám pravdu. Tím jsem to krásně vznešeně uzavřel. Teď (00:12), jsem musel vstát z postele, abych pokračoval. Nějaká, krutě upřímná část mě, se zeptala na doplňující otázku. „A proč chceš znát Pravdu?“ …a tak se přiznávám. Pravdu hledám ze strachu. Nic vznešeného. Ale je to tak. Chci se zbavit nejistoty z budoucnosti. Jak to bude, až zestárnu? Co rodina, práce a
Rituální masáž a vědomé BDSM
Hranice pozorovatele a aktéra se taví. Roky nejsem „ezo“. Hry na andělíčky a kněžky mě moc neberou. Natož uvzdychané rituály šamanských samouků z Horní Dolní, kdy se účastníkům orgasmicky otevírá pusa jen při pohledu na misku kakaa od Orionu (naši čokoládové hvězdy). Pár takovým divadel jsem už viděl a není to nic, co by ve mně zanechalo hlubší dojmy. Jsem spíš průzkumník vědomí a jeho končin. Ale…. Vracím se nyní zpět, do zeleného přítmí salonu Dotknu se. Přeskočím omáčku o tom, jak v komůrce nebylo světlo, prostě nebylo! Jedno okno, které bylo potřeba ještě zatáhnout, aby přítmí otevřelo svou náruč a tajemné
Vztah těla, vědomí a světa
Teoretická omáčka o tom, jak myslím, že funguje svět Tohle celé můžete brát buď vážně, nebo jen jako nějaké paradigma, které mi dovoluje plně provádět cvičení přesahující rámec modelu světě založeném na hmotě. Stále jsem člověk platící daně a nakupující chipsy na večerní mlsnou. Pojďte tedy do ohrádky mého cvičebního paradigmatu. Z určitého úhlu pohledu svět dělíme na hmotný a nehmotný. Naše vnímání hmoty je ale pouhou sdílenou dohodou, kterou všichni v různé míře dodržujeme. Vše, co je, je jen energie a informace. Jen o něčem máme dohodu říkat, že toto je hmota a něco jiného je třeba jen nehmotná myšlenka. Já myslím,