Tag: techniky
Přiznání a otázka doplňujícího Proč
„A proč chceš znát Pravdu?“
„Proč se toho bojíš?“
„Co jsem zatím našel?“
„Tao, které má jméno, není Tao.“
„Nic Tam nehledej, nic Tam není.“
Focení srdcem
Věnováno prožitku a tanci duše s tělem … a světem.
OBĚTOVÁNÍ
Jsem
Hruď – spirituální hulení
Pokud se povzneseme nad moc a hojnost pupku, snahu řídit svůj svět solaru, sexualitu a ostatní pudovosti pánve, dostaneme se do srdce. Když se zeptáte lidí, co sídlí v srdci, všichni odpoví buď krev, nebo láska. To nejdůležitější, co tam, dle mě, sídlí je božství. Lásku nechci ji moc rozebírat, protože si ji sám pro sebe neumím moc definovat a myslím, že všeobecně je zaměňována za touhu smíchanou s vlastnictvím + chemie navíc. Je božství láska? Prý je to temný blažený klid. Zatím nevím, ale snažím se to cvičením, které popíšu zjistit.
Nejvýstižnější popis mou dosavadní práci s hrudí je ve slovech „spirituální hulení“ a to ve smyslu pozitivně opojném. Znáte ten lehký Budhovský úsměv? Kdo někdy s kladným výsledkem zkusil trávové koláčky, tak si z toho stavu vemte jen ten příjemný pocit, odstraňte zmatenost mysli a zamlženost vnímání, odeberte i smací euforii. Zůstane jen bezdůvodná klidná radost, hřejivý pocit na hrudi. Vy pak tou radostí jste a ona Vás prohřívá, sálá ze středu hrudi, až lehce dojemně. Trochu to šimrá a vy se lehce usmíváte. Skvělé je, že tento pocit, s Vámi jde dál dnem i několik hodin.
Když bych měl nyní doporučit práci pouze na jednom z center, tak to je srdce. Jakmile pracujete se solarem, jdete proti proudu vyššího záměru a i když si přitáhnete lepší verzi reality, tak vytvoříte nerovnováhu, dluh, který bude zřejmě potřeba někdy splatit. Noření se do centra v hrudi je podle mě o odevzdání se a mém oblíbeném plynutí. Neříkám, že se život změní v rajskou zahradu (nyní, když to píši, nás dusí roušky a omezení), ale prostě se to vše lépe snáší. Věci se dějí a Vy celou situací proplouváte. To jak to drhne asi závisí na tom, jak moc se umíte odevzdat. V Andách, by se řeklo, že jste se dostali na úroveň orla (ducha), který vše z výšky v klidu pozoruje. Cvičení, které Vám sepíšu, mi celou krizi pomáhá zvládat. (přiznám se, že do pupku si pro hojnost, taky dýchnu, abych měl klid).
Dle toho, co jsem četl, jsou v hrudi tři důležitá místa. Fyzické srdce, které mimo jiného vyzařuje díky své elektromagnetické práci určité pole. Pak zde je srdeční čakra, spojovaná s onou láskou a vztahy. Nakonec duchovní srdce, kde sídlí Vaše božství, Nadjá. Myslím, že více pracuji s tím posledním centrem. Zkuste si říct „Já“ a ukažte na hruď. Někde dále Vám řeknu, kde by to mohlo být a kde jsem si to místo lokalizoval pro sebe.
Jak se srdcem pracuji já?
Na začátek se mi osvědčila mystická varianta na andské odstraňování těžké energie huča do Pachamamy – Matky Země.
- Sednu si, aniž bych se opíral (kvůli koncentraci a únavě) a křížil nohy (klek)
- Představím si Zdroj, Absolutno, Boha (sám v sobě mám stále trochu pachuť k tomu slovu, ale zbavuju se jí). Je potřeba mít něco/někoho, komu dáme své problémy. Pak směrem k onomu odevzdávám všechny mé obavy a strachy, všechny nemoci, vše nepotřebné, co má odejít….. všechno to tam naládujte. Dejte tam prožitek, nedělejte to mechanicky. Jako důležité vnímám odevzdávání. Je v tom aktivita. Použít pouhou prosbu o odstranění, tak to je pasivní a je v tom čekání. Doporučuji mít dlaně otočené vzhůru. Když se daří, ucítíte to v nich a mě osobně vědomí úspěchu pomáhá jít dál. Pak na moment myslete na něco krásného, na kus oblíbené přírody.
- Dalším krokem je stažení pozornosti do místa, kde jste si na hrudi lokalizovali „Já“. Mělo by to být přibližně ve středu hrudi, ale lehce vpravo. Není to NASMĚROVÁNÍ pozornosti, ale PŘENESENÍ jejího zdroje z hlavy do srdce. Snažte se stát nezúčastněným pozorovatelem. Nejde to hned. Sám s tím mám dost problémy. Meditaci prokládám sem tam otázkou:
„Kdo je ten kdo medituje, kdo toto vše pozoruje?“
Otázku položte, ale zůstávejte jen u vyčkávání na odpověď. Ta přichází ve formě pocitu.
- Nyní se se sami sebe začněte ptát čím/kdo jste. Ještě lépe logickými úvahami „odsekávejte“ to, co nejste. Co hledáme, je věčné a neměnné, božská jiskra, čisté Já jsem. Zapomeňte na jméno, profesi, role…
Rozlišujícím klíčem je pravidlo:
Jsem to, co se nemění. Nejsem, co podléhá změně. Nejsem to, co vlastním či dovedu pozorovat.
Nejsem tělem, protože to se mění a stárne. Tělo je jen dopravním prostředkem, skafandrem.
Nejsem myslí, ta je pouhým nástrojem pro práci se světem.
Nejsem vzpomínkami.
Nejsem emocemi a city, protože jsou nestálé.
…
- Až dojdete do fáze, kdy už Vás nebude nic napadat, čím vším nejste. Tak se v tom prostoru zastavte. Osobně dál nejsem, párkrát jsem se ocitl v prostoru, kdy jsem zapomněl na tělo a byl i bez myšlenek. Nevnímal jsem plynutí času. Je to něco, jako byste usnuli hlubokým spánkem, ale uvědomovali si to. Špatně se to popisuje =)
Jde jít dál, prý o hodně dál, ale protože jsem si to nezažil, tak o tom nemůžu napsat. Jen vím, že to je o úplném odevzdání se, o smrti ega.
Jako vše, co stojí za to cvičit, se to nepodaří třeba hned. Každopádně po malých krocích se to dá zvládnout. Nejsem žádný jogín z jeskyně, ale pracující táta od rodiny v uspěchaném světě. Takže urvat si chvíli na cvičení není úplně lehké. Když bych necítil pokroky, tak to nedělám. Ale já to dělám a doporučuji to i Vám. Svět bude hezčí, jak ten Váš, tak ten Náš 🙂
PS: před cvičením si dávám silný zelený čaj, abych u toho neusnul.
Zázraky jsou jen zatím nepochopené zákony
Učím dceru zhmotňovat si přání (říkáme tomu kouzla). Dcera touží mít ledovou čarovnou moc (asi víte, odkud vítr vane). Rozhodl jsem se, že jí s tím pomůžu a umožním jí ten zázrak prožít. Musela ale cvičit meditace s vizualizací mrznoucí vody, protože bez práce nejsou kouzláče.
Asi si plno z Vás řekne, že kouzla neexistují a musím Vám dát za pravdu. Kouzlo je skutečně jen proces, který ze svého stupně myšlení/vzdělání a pak ale i vědomí nechápeme. Je nám jasné, že dítě ze své pozice uvidí svět magičtější než my, protože „to“ prostě nechápe. Představa, že mi dospělí už ale chápeme vše je také mylná a naivní. Věda dosáhla daleko, ale v nekonečném vesmíru není procesu, který můžeme nazvat zcela pochopeným. Vždy to bude jen dosažení nějaké hranice. A co je za ní je otázka.
Již jsem zažil, jak se přání plní svými absurdními způsoby. Podle mě to nejsou kouzla, ale jen naše omezené chápání procesů a zákonů reality, které nás daleko přesahují.
Až je lépe pochopíme, staneme se bohy. Stejně jako bychom jimi byli, propadnout se se současnými vědomostmi do středověku (alespoň na to chvíli než by pod námi zapálili hranici.
Na videu jsem si zahrál já na sílu, co určuje zda se přání vyplní či ne. Odhalit, kdo/co je nad námi a koriguje naše bláznivá přání, to je vznešeným cílem našich životů.
Je jedno, jakým způsobem se přání vyplní, nemusíme to chápat. Je ale krásné, že se to stane.
Video vydržte až do konce 😉
Kompletní technika je popsána zde https://www.koubekmartin.cz/ohni-si-svuj-svet/
Energetická centra I (pupek)
Původně jsem chtěl psát nejdříve o všech energetických centrech, pak mi přišlo praktičtější psát o tech, které k focení využívám nejvíc.
Možná Vám přijde jako dětinské stavět základy podnikání na pochybné víře v nějaké energetické uzly v těle. A třeba to tak i je. Jsme děti, které si hrají své hry. Do té mé patří i takzvané čakry (kola), či jak jim v Amazonii říkají ňavis (oka). Možná existují, možná neexistují, možná existují jen pro toho, kdo je přijal a možná to je prostě jen vícestupňová hra vědomí a je to celé jedno.
Můžeme můj model čaker brát tak, že to jsou po těle rozložené zástupné body (něco jako ikony) pro různé oblasti našeho bytí. A soustředěním se na ně aktivujete danou oblast.
Za roky studia jsem našel nepřeberné množství jejich systémů, které té a té čakře přiřazují to a to a jiné zase ono. To mě jen utvrzuje v domnění, že si každý svůj systém budujeme sami.
Moje skládačka je taková, že k focení a celému rozvoji podnikání používám tyto:
1.Pupek
(qusco, hara)
Centrum hojnosti a Vašeho místa ve společnosti. Pupek vnímám tak, že když vidíte třeba opravdu hodně slavného zpěváka, který dokáže přitáhnout desetitisíce lidí na koncert, tak ten má silný pupek. Má to „něco“. Cítíte z něj určitou sílu, která Vás táhne pusťte si třeba tenhle koncert a třeba ucítíte to něco v pupku.
S tím „magnetismem je spojená i hojnost. Lidi to k Vám i věcem s Vám spojeným táhne. V řadě kultur je toto centrum jako základ pro další rozvoj, ale jelikož se jedná o centrum moci, tak je zde i velký vykřičník varující před jeho zneužitím.
Jsou momenty, kdy přes den vyloženě cítím, že je mu potřeba pár dechů věnovat. Něco jako „happy hours“ (okénko snadnější příležitosti vydělat). Často se pak stane, že mi do několika hodin příjde objednávka na svatbu. Nebo se pohnou prodeje na našem eshopu. Věřím, že časem se Vám citlivost vyvine. Pokud máte více zdrojů hojnosti, tak je aktivován vždy ten dostupnější. Občas mi manželka v legraci vynadá, že já dýchám a ona musí řešit objednávky. Vzhledem k utraceným tisícům v za reklamu, musím ale s politováním říct, že je to účinnější konverzní nástroj než placená reklama na Googlu, Seznamu i FB.
Kde ho hledat?
Obecně se budete opravdu motat okolo pupku, ale pár centimetrů do vnitřku těla. Při troše tréningu se dá jeho lokace naučit cítit rukama. Já ho prostě cítím tam, kde mě hřeje v břiše. Než se pustíte do experimentů, tak si zkuste nejdřív v sobě uklidit a zbavit se těžkých energií (programů). Jinak to bude zbytečná práce, nebo si jen dokrmíte programy, které Vás od úspěchu oddalují =D.
Co je hucha – těžká energie
Shaking – očistné natřásání
A možná ještě s prací na pupku počkejte, než napíšu něco o hrudi. Tu vnímám pojistku, aby se něco nehezky nepokazilo. Pupek by neměl být o moci a manipulaci, ale o tom, že je s Vámi lidem dobře a Vám je dobře s nimi. Já to vnímám na třeba na svatbách. Na konci ke mě příjde nějaký člověk a děkuje mi, že jsem na svatbě byl, že to se mnou bylo fajn (aniž by viděl fotky, kvůli kterým jsem tam primárně byl). Tady tento jev je ale dle mého kombinace pupku a hrudi.
Jak centrum nabíjet?
Je to asi na každého tvořivosti. Důležitý je záměr. Já používám toto:
- Sednu si tak, aby měl rovná záda a neopíral se. Takže buď klečím, nebo sedím se kříženýma nohama na takovém polštáři. Neupírání pomáhá udržet koncentraci.
- Zklidním mysl (to je z toho všeho největší boj, tak hodně štěstí =D )
- Určím si přesněji záměr pro dané centrum – tak třeba hojnost. Doporučuji v sobě vyvolat pocit, že se tak již stalo, že jste obklopeni hojností. Jinak jen podporujete pouhé chtění. Zde narážíme na háček. Určete si záměr, ale netlačte na pilu. Dělejte to tak, jako by na tom vůbec nezáleželo! Je to paradox. Ale mám vyzkoušeno, čím křečovitěji se chce, tím větší prd se stane. Proto pracujte postupně a nezapomínejte na to, že život je hra. Cvičte a toto berte jako bonus.
- Zvolím si zdroj síly. Můžete ji tahat z širého okolí/nekonečna, nebo z nekonečně velkého slunce, Absolutna, Boha…každý dle svého vkusu. Ve finále vše kolem vychází z jednoho zdroje a je tím zdrojem. Oddělení je jen iluzorní.
- Na nádechu nasaji zářivé světlo/sílu do centra a podržím ji tam pár vteřin. Při výdechu si větší část nechám a zbytek společně se špínou pustím pryč- do zdroje, či do Země ke zkompostování.
- Opakovat dle chuti. Někdy mi stačí 2 minuty, někdy vydržím 15. Zatím poznám jen, když to bylo málo a i to, když to bylo moc. To se pak z práce můžu xxx (sami více co). Tomu potom říkám, přefouklý pupek.
Tak si už roky dýchám a lidi se mě ptají, jestli se dá vůbec focením uživit 🙂 Dá a už živím čtyřčlennou rodinu…fotkou. Jen musíte vytrvat a celé si to zapracovat do způsobu žití. Neškodit, plynout a radovat se.
Další mnou využívaná centra jsou:
Hruď – vztah k lidem, ale více jako cit a ne magnetismus.
Solar – ovládání reality viz článek Ohni svůj svět
Krk – komunikace na širší úrovni, sebe vyjádření, umělecké schopnosti
Pokračování příště… asi tou hrudí
Martin
Ohni si svůj svět
Jak jsem chtěl skleník
Aby člověk začal cvičit, tak musí mít motivaci. Aby se chtěl vydat na cestu za hranice běžného světa, je potřeba ho lapit do pasti. Já Vám teď tady nastražím onu návnadu. Bude to můj oblíbený důkaz, že realita je tvárná jako těsto.
Léta páně, už nevím jaká, jsme měli rekonstruovat byt. Jsem poměrně botanik, tak mým snem bylo, pořídit na střechu místo terasy celoroční, vyhřívaný skleník o rozloze 28m2. Sny se nejlépe uskutečňují, když jdete štěstíčku naproti a realitu si ohnete k obrazu svému. Jak se to dělá? Je to prosté, musíte si to představit, jako by to už bylo. Vy tam musíte skutečně být, teď! Je to tak prosté, jak to zní. Vizualizace ale musí být komplexní. To znamená, že se tam všemi smysly přenesete.
V meditaci jsem ulehl na lehátko v obrovském světlém skleníku, kde se ve vlhkém vzduchu mísily vůně rostlin a půdy. Světlo mi skrze skleněné stěny a strop svítilo do očí. Cítil jsem své oblečení a pevnou hmotu lehátka. Občas jsem usrkl zeleného čaje. Jediné, co nebylo vyřešené, byla zvuková složka.
V tu dobu jsem měl na zkoušku ,a skoro ze srandy, zaslaných pár snímků aktů v poměrně prestižní soutěži v časopisu Reflex. Tak jsem jako zvukovou kulisu použil telefonický rozhovor s redaktorkou Reflexu o tom, jak jsem soutěž vyhrál. Nyní jsme tam skutečně byl se vším všudy.
Bylo krajem léla a já toto cvičení začal skoro denně opakovat. Rekonstrukce zatím probíhaly jen teoreticky na papíře a v našich hlavách. Během jednoho rozhovoru s architektem jsme zjistili, že můj vysněný/vymeditovaný skleník by vyšel na 500 000,- a měsíčně by nás udržení tropické teploty v zimě stálo 40tis. Tak tedy nic. Meditovat už nebylo potřeba, protože tohle bylo až moc velké sousto.
Uteklo léto a já jsem jel odfotit zakázku na Moravu. Jednalo se o teambuldingovou akci společnosti OVB, kdy měli po víkendovém semináři účastníci přejít přes uhlíky. Aby to tihle manažeři a obchodníčci zvládli, tak tomu grilování chodidel předcházelo několik hodin teoretických připrav (vlastně také o tom, jak je realita tvárná). Všechny semináře probíhaly na obrovském zrekonstruovaném zámku a to konkrétně na jeho nádvoří, které bylo kompletně zasklené. Prostě skleník par excelans. Fotím, fotím, když tu najednou se mi rozdrnčí v kapse telefon. Zvednu ho a z druhé strany se ozve ženský hlas, který se představí jako redaktorka Reflexu a gratuluje mi k výhře 1. místa v soutěži a získání nového notebooku. Poděkoval jsem rozloučil se povzdechem, že jsem ale chtěl skleník.
Moje fotka pak prolétla republiku na titulních stranách…..skleník ale nemám stále.
Podezřívám se, že při té urputné snaze vymyslet sedící zvuk, tak jsem až příliš pozornosti upnul tímto směrem a skleník tím posunul do pozadí. A nebo bylo pro mou realitu snažší zařídit výhru než skleník za půl mega. A nebo cosi vyššího uznalo, že v danou dobu by mi splnění přání přineslo spíš víc starostí.
Vše je tak jak má být. Možná tam někde ten skleník ještě čeká. Říkáte si, že to byla náhoda? Nejste už moc velcí na to, abyste ještě věřili na náhody?
Jak se to tedy celé dělá
- Předem si dobře promyslete, co chcete a jaká situace vám to bude potvrzovat. Musí to být stav, kdy se vám to právě plní, nebo už se to stalo. Klidně to může být i situace, která přání potvrzuje nepřímo.
- Lehněte si co nejpohodlněji, aby vás nic netlačilo a nerušilo.
- Věnujte pár minut uvolnění svalů celého těla.
- Začněte vizualizace smysl po smyslu. Klaďte důraz na hmat, to ten vás ukotvuje v realitě. I chutě a pachy jsou důležité. Nezapomeňte na emoce – radost ze splněného přání.
- Vydržte ve vizualizaci alespoň 5-10min.
- Kdo by rád práci podpořil, tak cvičení dělejte venku a do svého solar plexu (těsně pod hrudníkem) nasávejte energii ze slunce. Indiáni této energii říkají yachay. A splnění každého přání je jako nádoba, kterou je potřeba naplnit touto energií. Doporučuji ve fázi po uvolňování a i po vizualizacích.
- Celé cvičení dělejte tak 1x týdně.
Sami si určete jak náročné vaše přání je a kolik energie mu chcete věnovat. Jako vše, to má ale háček. Nedoporučuje se urputnost. Nesmíte to prožívat a cvičit jako by vám na tom závisel život. Netlačte na pilu. Ideální je být ve stavu, kdy vám splnění je v podstatě jedno. Prostě si hrajete a nikomu neškoďte. Přílišným lpěním totiž vytváříte nadbytečný potenciál a ten často vyvolá protireakci jakého si hlídacího mechanismu a přání se pak obtížněji plní. Jednou to rozeberu víc.
Co ještě ovlivňuje míru úspěšnosti realizací vašich přání? Je to zanesení vašeho biopole těžkými energiemi (viz článek), všeobecně množství energie, kterým disponujete, a pak vnitřní programy a bloky, kterými si sami házíte klacky pod nohy. Něco jako, když byste se chtěli stát slavnými a žádanými fotografy a přitom v sobě nesli větičky o tom, že neumíte fotit a že sláva kazí charakter.
Funkčnost techniky si ověřuji stále. Časem přidám další důkazy o tom, že jsme pány svých realit. Jak se to dá využít ke zlepšení svého focení? Zapojte představivost 😀
PS: Představte si, že v Andách toto cvičení dělají šamani a představují si, v jakém světě by chtěli, aby žili jejich děti.
Článek O mé představě vztahu vědomí a těla
Doplňující článek o teorii prostoru variant:
Svoboda, ze které mrazí.
Shaking – očistné natřásání
K natřásání mě přivedl můj švagr, který je skutečný doktor čínské medicíny, co v Číně studovat řadu let (ne jako zdejší rychlokvašky s pár víkendovými kurzy). Shaking je jednoduchá technika ze systému Qi gong, kdy stojíte a prostě se natřásáte. Cílem je se zbavit stagnující chi.
Při studiu technik andského šamanismu jsem narazil na techniku vnitřně značně podobnou. Jmenuje se hucha mikhuy (trávení těžké energie). Zde se jednalo čistě o vnitřní práci bez fyzického pohybu. Já jsem tedy spojil Čínu s Peru a lehce doplnil o drobnost z evropské mystiky (zní to divně, ale myslím, že ten prvek má velký vliv na výsledek). Někde si v klidu stoupněte (já si nastavuji na mobilu časovač na jednotlivé fáze= 3x6minut, abych nemusel myslet na čas. Najděte si aplikaci, která Vám dá sama po určité době vždy znamení a pokračuje sama).
1. fáze – aktivace centra síly
- Představte si tedy své energetické tělo, jako vajíčko rozprostírající se okolo vás na rozpětí paží. Začněte se lehce natřásat jako na videu a to až do úplného konce celého cvičení.
- Snažte se přenést svou pozornost do oblasti cca 2 cm pod pupkem. Která je asi nejcitovanější ve všemožných systémech energetického/spirituálního cvičení (hara, dantien, pupeční čakra, svadhistana, quosqo). Představujete si tu oblast jako světelný vír, který má svůj zdrojový bod v páteři. Zde je ta mystická část. Vír může zářit jak moc chce na všechny strany, ale ten prvotní bod je temný, jako střed černé díry. Je to okno do absolutna/k Bohu/k prvotnímu zdroji. Jestli znáte Rasputina, tak ten prý při svém učení v ortodoxních klášterech pracoval s technikou „Zření Boha v břiše“.
(Obrázek je jen ilustrační jak a kde si centrum najít. Cvičte ve stoje)
- V této fázi se snažím, co nejvíc přenést vědomí z hlavy do tohoto bodu a rozzářit ho aspoň do prostoru aury.
2. fáze – trávení těžké energie
- Vědomím začnu prozkoumávat své tělo a auru. Hledám místa, která nejsou čistá, kde mě něco bolí a trápí, kde je těžká lepivá energie. Jakmile na nějaké místo narazím, nechám vše nasát do centra v pupku, jako do energetického žaludku. Samo natřásání pomáhá rozvolňovat bloky. Představujte si to, jako když se drolí hroudy hlíny, praskají krusty nánosů, které bránily energii proudit a zářit.
- Můžete čištění dělat intuitivně, ale také systematický – třeba od hlavy až k chodidlům.
- V momentě, kdy mám pocit, že je centrum už plné (jako u fyzického žaludku), tak mu zadám, aby vše strávilo. Docela pěkně se mi to představuje jako tavící pec v břiše. Dobré je se „nepřežrat“. Někdy je dle šamanů množství těžké energie takové, že to netrénovaný žaludek nedá.
- Stejně jako u fyzického trávení, tak i zde se energie/potrava rozděluje na dvě části. Živiny, ze kterých získáváme sílu pro život a pak nestravitelné zbytky určené k vyloučení. V rámci cvičení tedy přeplněný pupek začne těžkou energie přetavovat na ještě použitelnou sílu, kterou si necháváme, a pak nestravitelnou, která se bude hromadit někde v dolní části našeho biopole.
3.fáze – „součást celku“
- Nyní otevřete vrchní část svého energetického obalu (aury) a nechte z vesmíru přitékat zářící čistou energii. Představte si jak se napojujete na silný zdroj energie. Já používám představu obrovského slunce ze kterého jde zářící paprsek světla. Tato síla zaplňuje „díry“ po strávené energii, každou buňku těla. Nechte se takto dobít vesmírem.
- Otevřete spodní část aury a nestrávené zbytky extra těžké energie nechte odtéct do země. Můžete začít cítit i nasávaní, jak si vás Země lehce přicucne a pomůže Vám se „odpadu“ zbavit. Vše jí jako dárek pošlete. Ona si Vaši těžkou energii ráda vezme a promění v něco použitelného (jako kompostování). Na oplátku za Vaši energii Vám Země dá svou sílu, kterou nechte vtékat vzhůru a zase Vás dobíjet.
- Až budete opět plní, tak tok energie ze Země nepřerušujte a nechte ať plyne skrze Vás do vesmíru, ze kterého jste si brali za začátku. Tím se kruh uzavírá, závazky jsou splaceny, Vy jste součástí celku, který si navzájem vyměňuje energie. V Andách se tomu říká Ayni.
- S rytmem nasávání a vysílání si hrajte dle svého. Já jedu v rytmu: nádech – čistá energie dovnitř, výdech – těžká spodem ven. Docela mi v udržení pozornosti pomáhá zapojit zvuk. Dovnitř vstupuje energie se zvukem Ohmm (hommm) a ven jde se zvukem SA (saaa).
- Po zapípání budíku pomalu tlumte natřásání, jako by se uklidňovaly vlny na hladině. Až do úplného klidu. Nyní jen stůjte a pozorujte, co se v těle děje, co cítíte.
To je konec cvičení.
Ještě bych měl napsat, že dle jistých zdrojů je centrum v břiše nějak odpovědné za naše místo ve společnosti a vztah s druhými lidmi. Já to vnímám tak, že když ho máte silné a čisté, tak Vás mají lidé rádi a vyhledávají Vaši přítomnost. To se vždy hodí.
Začněte klidně na menších časech a postupně přidávejte. Tak abyste vše v klidu prošli a zároveň se nezačali nudit. Rozmanitost by mohla pomoc s udržením koncentrace.
Zřejmě pupek nevycítíte hned při prvních cvičení, ale postupem času začnete cítit žhnoucí kotouč, který se může otevírat a zavírat dle vůle a potřeb
… Vydržaj pioněr a vono to půjde 😉
Doporučuju pročíst pojetí těžké energie
Nejnovější komentáře