Tag: focení srdcem
Živě na Českém rozhlasu Dvojce
Byl to hukot
Jakmile se rozsvítilo prvně to rudý světýlko a nastal moment pro moje „Mým národům“ tak se můj tep dal měřit na richterově stupnici. Jako protiváha vzestupu se má schopnost myšlenku v hlavě objevit, uplácat a vypustit, klesla na úroveň batolete. Později už jsem se naučil nořit se víc do sebe. Ale ještě půl cesty domů mi bylo zle.
- Docela náročná je doporučená úroveň sebecenzury. Nějaké zážitky a slova není doporučeno říkat a tak když myšlenku pracně rodíte, tak ji současně kontrolujete a osekáváte o šťavantosti.
- Omlouvám se všem sáňkovým fotografům a fanouškům, prostě jiný příklad fotografického stereotypu mě nenapadal. Jsem za Vás často rád, že tento požadavek trhu uspokojí někdo jiný.
- Bojím se, že jsem řadu myšlenek řekl jen částečně a tak nemusí být pochopeny a já budu za cvoka (to je ještě ta lepší část než nepochopení).
- Ticho v živém přenosu má úplně jinou intenzitu než mlčení u kafe. Je tak krystalicky čisté, ostré ale i tak naléhavé ukončit se. Uvědomíte si, že v ten moment s Vámi mlčí i posluchači.
- Proč jsem v ponču? No proč bych nemohl
Byla to možná jedna moje pomůcka v tom, že o nic nejde. Být v košili, tak to by bylo hned jasný, že tohle je vážný!
Focení srdcem
Věnováno prožitku a tanci duše s tělem … a světem.
Přistihl jsem se, že jsem již měsíce lapen do vlastní pasti. Snažím se ženy odvést během focení z hlavy do těla, do srdce. Tedy od zatěžujícího myšlení k prožitkům, k pocitům a emocím, které mizí pod nánosy denních starostí. Sestavil jsem si postupy a návody „meditačních“ technik a tím sám sebe uzavřel ve vězení rozumu. Ne každý se ale uvolní bez počátečního „vedení“, které sdělované instrukce přináší. „Dělej si tu co chceš, hlavně si to užij.“ Kdo by to hození do vody rozplaval? Vše je potřeba s citem propojit do hravého tance, který občas k odrazu využije pevný bod, aby své víření zesílil. Využít „pevné“ techniky jako brány mezi úrovněmi spontánnosti.
„Foť srdcem“ ve mě od ranního přemítání zní. Zkusím Vám ten ideální a asi paradoxní stav popsat. Když fotíte hlavou, tak lidi úhledně rovnáte, jak jejich postoj, tak i pozici na fotce (a co nešlo, zachrání photoshop). Vše musí odpovídat daným pravidlům kompozice a etalonům krásy! Kompozice a zatuhlé štěstí amerického úsměvu.
Pokud se rozhodnete fotit srdcem, bylo by mnohdy nejlepší oči zavřít a jen se nechat unášet pocity. To ale není dost dobře možné, koukat se musí. Takže necháte oči a hlavně své srdce otevřené, necháte ho zářit. A jak jsem dnes na focení zmínil, není to o „vedení“, je to o „strhnutí“. Formální focení jde na vedlejší kolej, důležitý je samo plynutí a prožitek. Až jeho kvalita a intenzita dodává fotce sílu. Celé to jen jakoby mimoděk fotíte…
Zkuste se na tyto fotky také dívat srdcem, nehodnoťte, nesuďte, to náleželo hlavě. Nyní jste srdečním pozorovatelem. Nechte na sebe působit mozaiku pocitů z jemných detailů, s výrazu. Vciťte se do prožitku focené. A pak se snažte i sebe a celý svět kolem vidět srdcem.
Chtěl bych E. moc poděkovat, za to, že do focení šla s takovou energií a odhodláním. Prý to dělá pro dceru a i pro ostatní, které si k sobě cestu teprve hledají. Ptal jsem se jí po pár hodinách po focení, jestli by Vám chtěla něco vzkázat:
„Moje motto je – z NIČEHO se neposrat . S tím jsem i do toho šla. Každý jsme originál a každý máme ten dar – být, žít. Měly by jsme si ho začít vážit. Neztrácet čas, nepromarnit příležitosti a jít do všeho naplno, protože ikdyž by jsme měly prohrát, pro sebe jsme vítězi už jen tím, že se uděláme první krok a snažíme se.
Každá žena je nádherná. Každá má v sobě krásu, ženskost, něhu, vnitřní kouzlo a sebevědomí. Stačí jen najít cestu, jak to v sobě probudit. Nezáleží na tom, jestli je žena hubená, kudrnatá, pihatá, silná nebo má křivé zuby. Tohle vše je naše přednost. Je to vyjádření těla, kterého by jsme si měly vážit. Naše tělo dokáže neskutečné věci. Tak ho pojďme oslavovat, hýčkat. Pojďme obdarovat své tělo za to, co pro nás dělá. Je to to jediné, co opravdu máme.
I já jsem prošla svou cestou poznávání se a vím, že ještě dlouhou cestu mám před sebou a moc se na ní těším. Focení Nahých duší je pro mě tak nesmírně obohacující a osvobozující. Je to mnohem víc, než jen fotka. Je to poznání sama sebe, vystoupení z komfortní zóny a vyjádření svých pocitů světu. Nedělám to jen pro sebe ale i pro mou dceru. Které přeji, aby měla zdravé sebevědomí, ženskost a upřímnost. Přála bych to každé ženě.
Velké díky patří hlavně Martinovi. Jsem Ti nesmírně vesmírně vděčná za příležitost kterou jsi mi dal. Moc to pro mne znamená, ráda jsem Tě poznala. „
Nejnovější komentáře