CORONAkt-strach

Strach je to, co nás žene. Za většinou našich činů je ve svém jádru strach ze smrti, ona vůle přežít. Měl by tě chránit před nebezpečím. Sluha je to dobrý. Ale role se nesmí otočit! Své oběti pak omotává jako pavučina mouchu.

Čím více bojuje, tím více se síť omotává. Poté, co podlehneme, stáváme se i my zdrojem infekce strachu, který poslušně šíříme dál. Naše lidskost může nepozorovaně zmizet, jak jsme zaujatí bojem samotným. Děláme věci, které jsou těmi „dlažebními kostkami dobra na cestě do pekel“. Vidíme nepřátele v těch, kteří nebojují dostatečně proti děsivému nepříteli.

V sevření děsu a zápalu boje nesmíme svou moc odevzdat do rukou, které ji zneužijí pro svůj zisk,či aby nad námi získaly kontrolu . Pod rouškou záchrany se dá ukrýt mnoho a diktátoři či totalitní systémy to vědí. Pro vidinu falešného bezpečí se často rádi vzdáváme své moci, odpovědnosti sami za sebe, i postupně svých práv.
Nepodléhejme infekci, která kolem krouží. Osvobození nečeká za vyhranou bitvou se strachem. Dokud bojujeme, bude zde i protivník. Pokud se ale odevzdáme situaci a necháme ji plynout, sebereme strachu sílu – naši pozornost. Ano, někdo musí padnout v boji až na samé dno svých sil, aby pochopil, že bojovat je marné. A aby se mohl odevzdal vyššímu záměru, přirozenému plynutí.

Vstupte do svých srdcí a najdete lidskost i božství.
Stačí situaci, která nás děsí, přijmout. Poodstoupit a získat nadhled či zcela prozřít všechny léčky. Strach se pak zase stane naším sluhou a může být i nejlepším rádcem. Přijměme svou smrtelnost, která nás doposud děsila, a náš život prostoupí radost z každé prožité chvíle.
Strach ze smrti nám nyní radost ze života dává, než aby ji bral.

Vše bylo nafoceno v rámci projektu Naked soul