Proč se na svatbě páry fotí?
Přemýšlel jsem nad smyslem párového focení na svatbě. S děním svatby nemá vlastně nic společného. Je to svébytná část, izolovaná bublinka. Zachytit děj celého dne v jeho momentech a náladách je krásný dokument pro chvíle nostalgického vzpomínání. Proč ale ty párové fotky? Že si člověka vezmete, tak tím se nic nemění. Ano je to skutečně jen kus papíru a kovový kroužek na prstu. Opravdovou zkouškou vztahu jsou děti. Až se stanete rodiči, tak teprve překročíte další hranici poznání jeden druhého. Jsou to náročné chvíle, kdy už dochází síly, které jste doposud používali pro sebekrotící mechanismy. Až když ten druhý vysílením ukáže
Jak pracovat s lidmi
Práce s lidmi je alchymií. Není to o naučených technikách, co na koho zabírá a o manipulaci. Opravdová práce s lidmi začíná uvnitř nás. V minulém příspěvku o "nefocení" jsem psal o vysypání koše představ, které nás brzdí, abychom vytvořili prázdný prostor pro druhé. Dnes navážu tím, jak s prázdným prostorem pracovat. Jako ukázku použijeme tuhle malou holčičku. Ano, tu schoulenou v bezpečí na rameni tatínka. V podstatě je to stejné jako většina těch, koho fotím. Jde do nejistoty. Stojí před neznámým neoholeným člověkem, se kterým teď bude muset trávit nějaký čas, i když se na to třeba zrovna necítí. Popravdě
Žádný krok k lepší fotce
Jestli Vám můžu poradit, jak posunout fotky o krok dál, tak to bude rada: "Zbavte se mylné iluze, že je potřeba cokoli, někam sunout." Představa o tom, že se musíte zlepšovat Vás staví do pozice, kdy jste teď nedokonalí. A s tím přichází i trápení. Přestaňte se soudit a porovnávat. Budoucnost tady není, jste tady a teď, takoví jací jste. Přijměte to a s tím pracujte. Foťte tak jak nyní nejlépe dovedete. Ale jinak buďte prázdní. Taoisté tento stav pojmenovali "wu-wei" (nedělání). Ukliďte si v sobě. Vysypte ten koš domněnek, jací byste měli být, jací nechcete být, jaký má být ten, koho fotíte,
Ohni si svůj svět
Jak jsem chtěl skleník Aby člověk začal cvičit, tak musí mít motivaci. Aby se chtěl vydat na cestu za hranice běžného světa, je potřeba ho lapit do pasti. Já Vám teď tady nastražím onu návnadu. Bude to můj oblíbený důkaz, že realita je tvárná jako těsto. Léta páně, už nevím jaká, jsme měli rekonstruovat byt. Jsem poměrně botanik, tak mým snem bylo, pořídit na střechu místo terasy celoroční, vyhřívaný skleník o rozloze 28m2. Sny se nejlépe uskutečňují, když jdete štěstíčku naproti a realitu si ohnete k obrazu svému. Jak se to dělá? Je to prosté, musíte si to představit, jako by to
Shaking – očistné natřásání
K natřásání mě přivedl můj švagr, který je skutečný doktor čínské medicíny, co v Číně studovat řadu let (ne jako zdejší rychlokvašky s pár víkendovými kurzy). Shaking je jednoduchá technika ze systému Qi gong, kdy stojíte a prostě se natřásáte. Cílem je se zbavit stagnující chi. Při studiu technik andského šamanismu jsem narazil na techniku vnitřně značně podobnou. Jmenuje se hucha mikhuy (trávení těžké energie). Zde se jednalo čistě o vnitřní práci bez fyzického pohybu. Já jsem tedy spojil Čínu s Peru a lehce doplnil o drobnost z evropské mystiky (zní to divně, ale myslím, že ten prvek má velký vliv
Co je hucha – těžká energie
Pokud chcete na svém životě něco začít měnit, je potřeba se nejprve zbavit nepotřebného. Udělat si místo pro nové a svěží. Proto bych zde chtěl rozebrat problém těžkých energií. Na andském pojetí energií se mi líbí jedna věc. Není zde to naše černobílé škatulkování. My jsme se vším hned hotoví. Pokud nám to škodí, tak to je špatné, pokud prospívá, tak dobré. Zkuste se na to podívat v širších souvislostech. Použijeme jako modelový příklad hovno. Ne lidské, to by bylo sprosté o tom tak psát. Představte si hovno psí, těch je všude dost, tak to nebude asi taková hrůza. Abych se
Vztah těla, vědomí a světa
Teoretická omáčka o tom, jak myslím, že funguje svět Tohle celé můžete brát buď vážně, nebo jen jako nějaké paradigma, které mi dovoluje plně provádět cvičení přesahující rámec modelu světě založeném na hmotě. Stále jsem člověk platící daně a nakupující chipsy na večerní mlsnou. Pojďte tedy do ohrádky mého cvičebního paradigmatu. Z určitého úhlu pohledu svět dělíme na hmotný a nehmotný. Naše vnímání hmoty je ale pouhou sdílenou dohodou, kterou všichni v různé míře dodržujeme. Vše, co je, je jen energie a informace. Jen o něčem máme dohodu říkat, že toto je hmota a něco jiného je třeba jen nehmotná myšlenka. Já myslím,
O focení aktů venku
Nahota a příroda jsou magickou dvojicí. Nahý člověk se stane opět součástí přírody a ta mu navrátí část jeho síly, čekající uvnitř na svůj čas pod prachem civilizace. Příroda tě bude vést. Stačí se jen naladit, ztišit a nechat se unášet napojování se na naše dávné kořeny. Obavy a předsudky nech na hromádce spolu s oblečením. Je to naprosto jiný druh překročení své komfortní zóny. Divokost v ateliéru se vedle extatických pohybů spolu s větrem stane takřka prázdnou. Svléknout se uprostřed přírody vyžaduje větší odvahu, která ale nezůstane neodměněna. Tep kamenů je pomalejší, ale stojí za to se zaposlouchat. Zamysli se, kde ti je