Na vlnách extáze
Musím psát ihned, než mi jemnější tóny dojmů odvanou z mysli. Chci se podělit o zkušenost, která převálcovala původní záměr zkusit si nové aktové svícení. Musím se sám sobě smát, když si vzpomenu na hodiny strávené nad přípravou poznámek, jak vést focení hlouběji k prožitkům probouzejícího těla a zbavování se emočních nánosů. Po pár minutách focení jsem si totiž připadal asi jako učitel autoškoly, který má v plánu seznamovat se základy řízení osobáku, ale v první zatáčce zjistí, že vedle něj sedí řidič formule 1. Závodník se schopnostmi, o kterých se učiteli zdá jen v divokých snech, kterého přesahují. Rozjezd focení běžel slibně.
Ven z labyrintu
Musím se podělit o zatím nejsilnější symbolický sen, který jsme kdy měl: Stojím v bazénu s dalšími lidmi. NĚKDO ke mně přistoupí a říká ať zkusím proplavat jeden prostor, že ti dobří najdou cestu skrz poměrně rychle. Nadechuji se a sestupuji do hlubiny. Jsem v zatopeném členitém prostoru, kde je vidět, ale cestu dál nenacházím. Nechávám se chytit na vlastní ego a vyplouvám ven s tím, že teď to prostě najdu a dokážu, že na to mám! Rozdýchávám se, zadržuji dech a vracím se zpět do chodeb. Zpočátku cítím docházející vzduch. Vidím ale cestu tak s vítězným pocitem plavu tím směrem. Objevuji